Existuje v páru demokracie?
Jak to tedy vlastně je?
Perete se tiše o moc ve vztahu, nebo si k sobě podvědomě hledáte svůj povahový opak (co se týče dominantnosti) už při výběru partnera?
Často jsme svědky případů,kdy v páru muž „nic nedělá“ a jen po partnerce křičí, přičemž jeho žena to plně akceptuje, plní mužova přání tak, aby vše bylo dle jeho představ. Může to být samozřejmě i naopak – „uřvaná“ žena, co vidí jen problémy a stěžuje si, přitom má doma muže, který jí automaticky naprosto se vším pomůže.
Ale odkloňme se od extrémů.
Podívejme se na normální vztahy, kdy muž i žena pracují, doma si spravedlivě rozdělí domácí práce (buď podle toho, co koho baví, na co je kdo zvyklý či komu co nevadí). Finance jsou na půl… s tím, že muž jako gentleman a za okolností, kdy vydělává o malinko více, pozve ženu sem tam na večeři, oběd, výlet,…
Na těchto věcech se ale demokraticky shodnou. Kupříkladu výlet – jestli prostředí vyhovuje oběma, to co tam budou dělat (jestli se jedná o relax, či něco akčního na kolech, lezení atd.). Může se zdát, že se na tom oba společně shodli, oběma to vyhovuje a nikdo není dominantní. Takže z výše vypsaného vyplývá, že leadershipu neboli v tomto případě vedení vztahu nikdo nedominuje. Ve vztahu panuje idylka a harmonické souznění toho, co se dělo, děje a co se bude dít…
Ale opak je pravdou!
Nerada beru lidem v harmonickém vztahu iluze, ale vždy jeden z páru vede. Jasně, není to jako kdysi, že muž řekne, „bouchne do stolu“ a je to hotová věc. Žena má plné právo se ke všemu vyjádřit, odmítnout či navrhnout změnu. Ale pojďme do hloubky!
Vztah muž/žena, ale týká se to i homosexuálních vztahů. Vždy je jeden z páru dominantnější, i když se to nemusí tak zdát, jeden z partnerů častěji navrhuje rozvržení času a dává impulzy k tomu, co se bude dít do budoucna. Tj. že neplánuje jen v krátkodobém horizontu, kam pojedeme tento víkend či měsíc. Ale má představu o plánech na příštích dejme tomu pět let, například: změna podnájmu, koupení bytu, plánování větší dovolené (1-3 měsíce v zahraničí), plánování potomka atd.
Ten druhý naslouchá a koriguje, sem tam přihodí také vlastní nápad, ale většinou je spokojen, že má někoho u sebe, kdo vede, kdo ví, kam se směřuje a že vztah má vývoj a budoucnost. Defakto bez práce.
Často jsou takto označování muži.
Tady jde o genetiku, jde o to, že každé pohlaví má nějak nastavený mozek, ženy odlišně od mužů. Muži mají velmi rádi čas… čas, kdy si vše sami v sobě zpracují, veškeré informace i podměty. Kdežto ženy, jim mozek jede na plné obrátky, chrlí stovky nápadů a podmětů, toho, co viděly, co by chtěly zažít atd. Ale potřebují k sobě někoho, kdo bude tento „kulomet“ korigovat, jelikož za celý život prostě nelze stihnout vše.
Díky těmto okolnostem muži alespoň ve vztahu působí častěji jako Koordinátoři. Vztah nevedou, pokud mají schopnou ženu, nemají problém jí svěřit důvěru a jen korigují.
Tj. že žena vymyslí výlet, muž zařídí auto a bezpečně ji tam odveze. Muži mají často náročnější práci, proto jsou rádi, když už doma nemusí plánovat, vymýšlet a snažit se v této oblasti. Rozdělí si takto povinnosti, navíc ženy rády plánují, mají to v genech, zorganizovat výlet je pro ně hračkou. Rády sdílejí, takže již dopředu ví, že by chtěla do Tyrolska, kde byla kolegyně, ona pak už hravě zařídí procesní věci, jako je: zajištění hlídání pro psa, obhlédne možnosti ubytování – muži následně už jen předloží úzký výběr a on rozhodne.
V některých vztazích je to naopak, že žena koriguje. Osobně si myslím, že kdo jakou roli bude mít, je dáno předchozími zkušenostmi, co jsme kdy a kde zažili a prožili. A také prací – pokud má žena manažerskou pozici, kdy denně musí být ve střehu, rozdělovat úkoly, kontrolovat práci jiných a řešit krizové situace, je potom velmi ráda, když dojde domů, kde má klid a je vděčná i za to, že muž iniciuje výlet, zajistí ubytování a postará se o ni jako o princeznu. I když v pracovním životě je to vysoce postavená osoba, která má velkou zodpovědnost nejen za celé oddělení a různé projekty, ale také za své zaměstnance.
A také je to v každém z nás, člověk se lídrem rodí. Je to dá se říci zakódováno v našem nastavení, temperamentu a povahových rysech. Ne každý je exhibicionista, někdo má rád své jistoty, jiný se do všeho hrne po hlavě.
Tak to je a je to dobře. Právě proto si i my k sobě pro pevný a hodnotný vztah vybíráme někoho, kdo nás nejen přitahuje, s kým si máme co říct, ale také toho, KDO NÁS „SKOUSNE” (kdo ustojí naší povahu).
Proto je velmi zapotřebí jak koordinátora, tak i vůdce.
Jak se dobrý vůdce vztahu pozná. =)
To je jednoduché, ve vztahu se nehraje na roli nadřízený/podřízený. Tady člověk musí být lídr a diplomat.
- Být zásadový. Aby Vaše slovo mělo hodnotu a aby si Vás lidé vážili nejen v práci, je potřeba mít nějaké zásady, které hlavně i vy sám dodržujete. Nikdo nemá rád lidi, co kážou vodu a pijí víno.
- Být srozumitelný! Neumět vysvětli to, o co vám jde a to kam chcete dojít, je na draka. Lidé jsou rádi, když dopředu ví, jak a na čem si stojí. Hádanky a šifrovačky jsou fajn, ale jen určitou dobu a spíše jen jako hra! Nenuďte druhou polovičku, aby se učila Vám číst myšlenky.
- Uznání chyby. Jen hloupý člověk nemění názor! To, že je někdo (ještě ke všemu ten, s kým sdílím to nejintimnější) ochoten přiznat svou chybu, či změnit názor ve světle nových okolností, má alespoň pro mě velmi vysokou osobnostní hodnotu.
- To, že se o Vás může člověk opřít, být sluníčko a sdílet fajn chvilky, výhry a úspěchy je skvělé, ale o tom není život. Bohužel, někdy zakopneme, uděláme chybu, stává se to. Dobrý lídr nepoučuje a neponižuje. Řekne svůj názor zřetelně a jasně a jde dál… Protože ví, že chyba je lidská vlastnost, dělá jí každý.
- Umí Vás podržet a rozesmát! Každý někdy v životě potřebuje „roztleskávačku“, člověka, který vás rozesměje a dodá důvěru v sebe sama. To by měl dobrý lídr také umět.
A právě tyhle vlastnosti má skvělý vůdce vztahu – neprosazuje paličatě svou, nelpí si bezmezně na svém názoru a nerozdává rozumy, nepřipomíná vám v každou vhodnou i nevhodnou chvilku vaše chyby. Někdy ujede i on, to je samozřejmé – je to člověk.
V určitý čas každý z nás bude potřebovat vědět, jakým se ubírat směrem. Někdo má ten dar, že vidí až za obzor, ale pro samou tu dálku nevidí ty maličkosti na cestě. Proto i ten největší lídr potřebuje k sobě skvělého parťáka a koordinátora, bez kterého to prostě nejde.
Takže ať už je Vám dáno povahově to či ono, nesmutněte. V dobrém a hodnotném vztahu jsou tyto „pozice” stejně hodnotné! Vidět cíl je fajn, ale umět k němu dojít je možná a často ještě těžší. Proto vám všem, ať už jste koordinátor nebo lídr vztahu, přeji, abyste si k sobě našli správný protějšek.
Pokud se Vám článek líbil, sdílejte a nebo si stáhněte část knihy zdarma, ať se dočtete více.
Vaše Zuzka