Jak moc daleko, je dostatečně daleko, abychom na prohrané lásky zapomněli…
I když utečete na druhou stranu zeměkoule, není to dostatečně daleko. Sic jste utekli před ní či ním, ale neutekli jste před svými myšlenkami.
Znám to, sama jsem “utekla” na Filipíny, abych zapomněla, zapomněla na to, že jsem mohla být šťastná, jen kdybych se o trochu méně bála!
A před čím vlastně utíkáme? Před ním, nebo spíše před sebou… Před tím, abychom se necítili trapně, kdyby nás ten druhý odmítl. Utíkáme před ponížením? Nebo před čím?
Je strach z odmítnutí a ponížení víc, než vidina šťastného života?
A vlastně, jak je to z racionálního hlediska?
Co nám vlastně doopravdy brání?
- To, že ho v práci budeme denně vídat a to, že budeme muset skousnout to, že já nejsem ta pravá, kterou si vybral?
- To, že ho budeme vídat s jinou?
- To, že on bude šťastný, zatímco já ne?
- To, že budu mít “černé na bílem”, že já nejsem ta pravá?
Jak překonat strach, jak získat ty “pomyslné koule”...
Bohužel, tohle je boj především ve vaší hlavě.
Vím, není to snadné (je to o to horší, pokud je to kolega - s kterým se musíte nadále vídat, nebo je to kamarád, s kterým byste se vídat chtěli).
Ale myslím si, že tohle je právě to, u čeho jde hlavně o maličkosti, všímejte si detailů! Nikdo není tak zabedněný, aby si nevšiml větších sympatií nebo náznaků náklonnosti, než je to u kamarádské konverzace.
Všeobecně:
- pokud Vám ta dotyčná osoba odpovídá na zprávy rychlostí blesku a píšete si často (nejen to, kde je jaká porada, ale píšete si co dělal, jaký byl víkend a podobně). Neodbývá Vás ve zprávách a také se zajímá co děláte, je to na dobré cestě.
- Jestli i daná osoba chce s Vámi trávit více času… zajdete po práci na kávu či vínko, zkuste i slovní náznak. Například, že trávit s ním čas je fajn, podle reakce uvidíte.
Pokud je vše kladné, gratulujte si a jen vyčkávejte na ten správný okamžik, kdy ho nebo ji políbit, či se lépe přiblížit, aby dostat či darovat pusu nebylo tak obtížné.=)
Pokud však u kolegy máte smíšené pocity, nejste si jistí, na zprávu odpoví, ale jen tak aby se neřeklo. Ptá se jen v rychlosti, což Vám připadne, že se ptá hlavně ze slušnosti (jakoby na oplátku, typicky, když se ptáte: Jak se máš? Fajn a Ty?).
Neházejte hned flintu do žita, jak se chovat, abyste mu nemuseli přímo říct, o co jde, ale dozvěděli jste se to, co potřebujete.
- Pokud “kolega” nereaguje na zprávy, může to být proto, že to prostě nemá rád! Především muži upřednostňují face to face komunikaci. Zkuste ho nenápadně vytáhnout, že potřebujete něco osobně vyřešit, potom co “to něco” dořešíte, přejděte na něco více osobního.
- Pokud ani tak nevíte a přijde Vám to hodně neurčité, tak tato rada chce odvahu, ale jen asi 20 vteřin! Normálně se ho zeptejte, máte velkou výhodu! Znáte ho +/- a o blba byste asi nebojovala. Takže pokud se zeptáte, on je jistě natolik vyspělý a ohleduplný, že odpoví (ať už ano nebo ne). Ale KONEČNĚ budete vědět na čem jste! Věřte mi, vyjasníte si to s ním a bude Vám líp, nebude to trouba, který by to někde říkal, že jste mu něco v tom znění řekla. Pokud to nedopadne, bude to chtít chvilku času a zase to bude ok. Vše zapluje do starých kolejí.
Rada: nejlepší je se o náklonnosti zmínit hned na začátku, abyste nezabředla do “pseudo vztahu”, kdy už si malujete společnou budoucnost a ono nic. Navíc, neříkejte mu, že jste se zamilovala, ale řekněte, že je Vám v jeho blízkosti dobře a rádi byste s ním strávila více času.
Tady jsou pak už jen 2 možnosti, buď to samé řekne Vám a dá třeba i pusu, nebo dá jen pusu. No, v tom horším to dopadne tak, že řekne, že je mu to líto, ale že nic vážného nehledá, že je po rozchodu, že to má aktuálně komplikované. Nebo něco na tento způsob.
Každopádně závěrem, vždy je lepší vědět na čem jste… Než tápat, jaké by to mohlo být.
Vím, že sebrat odvahu a říct někomu o citech je jako infarktové stavy, ale co já si vždy opakuji je: Jen 20 vteřin odvahy (tedy jeho odpověď mi přijde, že trvá hodiny). Ale opravdu stačí jen tak málo!
Hodně štěstí a užijte si lásky v létě, nebo letních lásek =)
Vše se počítá!
Pokud se Vám článek líbil, sdílejte a nebo si stáhněte část knihy zdarma, ať se dočtete více.
Vaše Zuzka