Rodina je maraton, ne sprint!
Aneb, co když se stanu Třetím rodičem.
Jako třetí rodič by se bez nadsázky dal označit každý, kdo se stal rodičem bez vlastního přičinění. Tedy ten, kdo započal partnerský vztah s někým, kdo do nového vztahu přišel s potomkem z předchozího vztahu či manželství.
Najednou se stáváte novým rodičem pro malou bytost, kterou jste před tím neměli možnost poznat a ke které Vás nepojí pokrevní pouto. Pro mnohé takto vzniká úplně nová role v cizím životě.
Pak je zde i ta možnost, kdy vy máte svého vlastního potomka a váš nový partner se tak v mžiku může stát tím třetím rodičem. Věřím, že velkým přáním všech je, aby si dítě na nového partnera zvyklo, přijalo ho a dokázali jste fungovat jako rodina. Ale nezapomínejme na jednu věc – měníme život dítěti, které ještě nedokáže přesně pochopit, proč se máma s tátou rozdělili a nyní musí žít s někým jiným.
Proto je dobré mít na paměti několik zásad, aby se dítě dříve a lépe vyrovnalo s okolností, že v jeho životě je nová osoba, která bude žít po boku mámy/táty.
Mluvte pravdu – dítě nebude chápat, proč se rodiče rozešli. Rozebírat vše do detailů zde není na místě, ale krmit děti pohádkami také ne. Zkuste dětem vysvětlit situaci, samozřejmě s ohledem na věk dítěte. Děti umí především u matek vycítit nervozitu, strach a nejistotu, zaručeně poznají, že je něco v nepořádku, jen to neumějí pojmenovat či se správně zeptat. Pokud přijde ten správný čas, kdy se rozhodnete představit nového partnera, bude to jistě pro všechny strany velmi náročné. Každý po svém bude tak trochu nervózní, ale nebalamuťte děti větou, že je to nový strejda. Pak bude obtížnější vysvětlovat, že oblíbený strejda je na Tátově místě. Mluvte hned přímo: tohle je Pepa, můj kamarád a chce se moc poznat i s vámi a nyní budeme společně trávit volný čas, tak co si vyjet na výlet… Vysvětlete dětem, že nyní tatínek/maminka žije jinde, že jste přáteli, ale po vašem boku se nyní vyskytne někdo jiný, koho máte moc rádi a doufáte, že i oni ho budou mít rádi.
Dopřejte si všichni čas – pamatujete si, jak nám v době dětství čas strašně pomalu utíkal? Do prázdnin daleko a do Vánoc ještě dál. I když se nám dospělým může zdát, že čas, který jsme dali dětem na zpracování skutečnosti, že máte nového partnera, je naprosto dostačující, nemusí tomu tak být. Dětem se toho mnoho mění, denně zpracovávají desítky nových podmětů, mnohdy nechápou, proč se některé věci dějí, a chtít k tomu po nich, aby nového člověka po mámině/tátově boku přijali hned, je bláhové. Je naprosto v normální, že dítě si na nové okolnosti, uspořádání rodiny, přijetí nového partnera, uznání jeho role v rodině zvyká i 2-4 roky. Někomu to trvá méně, někomu ještě déle. Někdo nepřijme novou rodinu vůbec, ale dokáže v ní fungovat. Je dobré netlačit na pilu a zvykat si na sebe postupně a pomalu. Rodina je maraton, ne sprint.
Právo na emoce – vztekání, křik, pláč a smutek. Z počátku by se mohlo hlavně ve vypjatých situacích ukazovat nepřijetí nového partnera. Vy, jakožto pravý rodič, dopřejte svému dítěti projevování emocí, nepodporujte hysterické scény, ale uznejte právo na nesouhlas. Pokud budete tvrdošíjně vyžadovat, aby dítě přijalo nového partnera a to co říká, zasekne se, nebude chtít spolupracovat a to nikdo nechce. Znají to především ženy, pláč… Pláčem v koutě či do polštáře nic nezměníme, ale můžeme plakat a pomáhá nám to, uvolňuje to negativní emoce a uleví se nám. Nechte dětem dostatek času a prostoru na vlastní emoce. Nekárejte je, mnohdy neví, jak správně reagovat, a tak utečou do pokojíčku se vyplakat. Dejte jim čas a pak s nimi v klidu promluvte, vysvětlete, co se děje a co to znamená pro ně. Pomozte jim vyrovnat se s nastalou situací, poraďte jim, jak na to.
Tyhle základní tři zásady by měli pomoci dítěti, ale co pomůže dospělým?
Každého, kdo se ocitne čerstvě v roli třetího rodiče, ať už přichází do vztahu s dítětem či k dítěti, napadají stejné otázky.
Jak k novým členům rodiny přistupovat? Jak na to, abychom si byli kamarády?
Mohu se plést do výchovy? Říkat vlastní názor a upozornit dítě, když udělá chybu nebo provede něco, co není podle mého názoru v pořádku. Vlastní dítě bych v tu chvíli pokárala, ale mohu pokárat tohle dítě, a jak na to bude reagovat partner, a jak na mé kárání bude reagovat rodič, který u situace nebyl, a o pokárání bude vědět jen z interpretace od dítěte?
Věřím, že tyto otázky vyplynou na mysl každému, kdo se do této role čerstvě dostane. A i když se bude všemožně snažit, začátky někdy bývají neskutečně obtížné a s tím, že nám to bude ulehčováno ze strany dítěte, není možné alespoň na začátku počítat.
I když se veřejně moc o třetích rodičích nemluví, dotýká se tato problematika jen v České republice desítek tisíc lidí. Ročně je u nás rozvedeno cca 30 000 manželství (data z roku 2015).
Podle českého statistického úřadu z roku 2012 (poslední rok zpracovaných dat o rozvodovosti) se páry nejčastěji rozvádí do 9 let od sňatku a to z 39,4 % (z toho 20,6 % se rozvede mezi 5-9 rokem manželství). Což je právě v období, kdy páry mají potomky ještě ve velmi nízkém věku, kterým musejí být rodiči, i navzdory tomu, že jejich předchozí vztah nefungoval.
A jaké jsou rady pro nové rodiče?
Jsou podobné jako u dětí.
Mluvte pravdu a buďte k sobě i okolí upřímní, bohužel i v dospělosti máme někdy tendence věci a situace zlehčovat a bagatelizovat. Někdy si poupravujeme pravdu nebo říkáme ji jen tehdy, kdy se nám to hodí. Je to začarovaný kruh a dříve nebo později dostihne každého. Lidé, kteří lžou, si zadělávají na problémy s „provalením”. Pokud se Vám o svých domácích problémech nechce hovořit jen tak s někým, nemusíte. Jen podotkněte, když se Vás někdo dotáže, že nyní nemáte zrovna nejšťastnější období, a tím se tak vyvarujete uštěpačných otázek a vtípků (především od kolegů).
Čas – každý máme své tempo, někdo na zpracování nových informací a okolních situací potřebuje více času… tak si ho dopřejme. Hlavní věcí je – nesrovnávat se – tím myslím to, že váš ex už má nový protějšek a vy stále nic. Možná už se se vším vyrovnal, ale možná jen lepí díru… vy si dopřejte čas (jak na seznámení, tak představení partnera dětem a okolí). Vše musí vždy správně dozrát.
Emoce – je důležité se nebát říct svůj názor každému. To, že s něčím postojem a reakcí nesouhlasíte, neznamená, že on na něj nemá právo. Uvědomme si, že každý jsme jiný, každý vcházíme do nové rodiny s jinými zkušenostmi z předchozího života. Proto váš nový protějšek nebo dítě může reagovat na stejnou situaci jinak než vy. Pokud se partnerovi nebude líbit to, co vám přijde normální, zeptejte se, proč tomu tak je, zkuste jej pochopit. Pokud ani to nepůjde, prostě jen respektujte jeho odlišný názor a emoce.
Vstoupit někomu do života je náročné, pokud někomu do života navíc vstupujete neohlášeně (tak to vnímají především děti), je to ještě náročnější. Připravte se na pár složitých let, ale o tom je přeci rodina, mnohdy to není jednoduché, ale právě proto to stojí za to. =)
Pokud patříte mezi ty, kteří si myslí, že tato životní epizoda se ho nikdy nebude týkat, jste trošku bláhoví, statistika a láska je neúprosná. Někdy se do této situace dostaneme ani nevíme jak. Věřím tomu, že se všechny strany budou snažit co nejvíce situaci ulehčit, ale rodina je živý organismus, který se neustále vyvíjí.
Proto myslete na hlavní tři principy: mluvte pravdu – ať už je to k dětem, partnerovi či okolí. Dejte si čas – nehoňte sebe, vše si sedne, všichni si na sebe časem zvyknou a naučí spolu fungovat. Emoce – zkuste druhou stranu pochopit, a pokud to nejde, alespoň respektovat jiný postoj.
Věřím, že rady uvedené výše vám pomohou, za předpokladu, že váš ex partner/partnerka spolupracuje. Někdy se však stává, že druhá strana spolu s jeho novou polovičkou nespolupracují a situaci neulehčují, nebo dokonce dělají takříkajíc naschvály.
Tam je pak už potřeba jiného přístupu. Jak vysvětlit dítěti, co se děje, proč kdo co říká, pomoci novému rodiči prošlápnout cestu k dítěti, když je proti němu zbrojeno z druhé strany. Jistě to mnozí z vás také znají, podrazy, hádky a intriky od ex. Odborníci se ohání soudy, ale i přes pravomocná rozhodnutí, když si někdo postaví hlavu, je to peklo!
Rady, jak komunikovat v této situaci a být diplomatem s ex i současným partnerem, jak správně vysvětlit dítěti, co se děje a proč slyší doma to, co slyší a u táty/mámy něco jiného, to v dalším článku.
Ze zajímavosti: v roce 1970 se do 9 let od sňatku rozvedlo 63,2 % manželství, v roce 1990 se rozvedlo 57,3 % a v roce 2000 se rozvedlo 47,6 % manželství do 9 let od sňatku.
Pokud se Ti článek líbil, sdílejte a nebo si stáhněte část knihy zdarma, ať se dočtete více.
Vaše Zuzka