Vztah s workoholikem
- Prosím tě, promiň, nestíhám.
- Jen tohle dodělám a hned se ti budu věnovat.
- Byla bys zlatá, pokud bys mě omluvila, tobě to pak vynahradím!
Kdo zná tyhle věty, nejspíš žije s workoholikem. Ten, kdo nezná ani tyhle věty, a přitom s “někým” žije, žije s nenapravitelným workoholikem.
Bohužel někdy vztah zaniká kvůli nedostatku času či nastavení priorit druhého partnera. Je to logické. Na začátku, když jeden ze vztahu propadne práci, ten druhý se ho snaží omlouvat, poté se dožaduje pozornosti a pokud i to selže… hledá “zábavu” jinde. Tohle často vede k nevěře nebo ukončení vztahu.
O nevěře se bavíme v té situaci, kdy jsou partneři starší a nebo jsou ve vztahu více zavázáni. Čas, který by standardně trávili s partnerem, vyplňují jinak, a to často tak, že si najdou v lepším případě koníček (tancování, keramiku, fitko aj.), nebo, což je častější, si nacházejí někoho jiného. Někoho, kdo jim dodá to, co jim v partnerském životě chybí. To, že si mohou s někým jen tak povídat, sledovat film, jít na vánoční trhy a v neposlední řadě s kým mohou sdílet intimitu. Prostě vše, co se jim v partnerském životě nedostává.
Ale abych nenařkla jen muže, workoholismu čím dál více propadají i ženy. Ráno zmizí do práce, odpoledne schůzky a po návratu domů usedají k počítači a do noci řeší nevyřízené emaily, které nestihly přes den. Ženy se ale více snaží, chtějí stíhat nejlépe 4 věci naráz, on-line dělají nákup, u toho staví vodu na těstoviny, jedním uchem poslouchají muže a v hlavě se jim žene, jestli stihly napsat do poptávky vše, co v ní mělo být. Nutno říct, že taky kvantita dosti trpí na kvalitě! Těstoviny stejně převaří, do košíku zapomene dát 8 z 15 položek, muže vnímá se slovy: hmm, to je zajímavé, máš to těžké, rozumím ti… A email, tím si nebyla jistá ani ráno.
Ale jak z toho ven?
První možnost je rozejít se, ale tu nechte jako krajní a nouzové řešení. Přeci jen, toho člověka jste si vybrali z nějakého důvodu.
Druhou z možností je KOMUNIKACE!
Pokud se jedná jen o to, že partner toho má aktuálně mnoho a je to časově omezené; to, že nyní něco v práci dohánějí, ale za měsíc se to vrátí do starých kolejí. První, co udělejte, je: Promluvte si, a pokud víte, že se jedná o kratší časový úsek (řekněme v rámci týdnů), doporučuji čas využit pro sebe. Zajděte s kamarádkami na víno, na nákupy, do kina na nějakou romanťárnu, která by stejně přítele nebavila. Zaplaťte si krátký kurz, po kterém toužíte (tango, naučit se sushi, nový jazyk). Nebojte se nových výzev. A věřte, že ta doba uteče o hodně rychleji a vy se nebudete stresovat, co s partnerem zase je, a on nebude mít takové výčitky a špatnou náladu, že se vám nevěnuje tak, jak by měl. Bude na vás hrdý, že jste mu oporou, že i když on nestíhá, vy neděláte scény, nic nevyčítáte, ba naopak bude rád, že jste se zabavila sama a on měl tak dost prostoru dořešit to, co hoří.
Pokud se jedná o to, že partner zůstává v práci a nebo i když je doma, stále do noci pracuje, již delší dobu (více jak čtvrt roku), je nutné s tím něco dělat!
Ale pozor, výčitky, citové vydírání a hysterie nikdy nikomu nepomohly (tedy alespoň ne z dlouhodobého hlediska). Jeden večer si sedněte u vína a v klidu to proberte. Navrhněte řešení, že mu ráda s něčím pomůžete (faktury, administrativa, správcovství webu či e-shopu, odesílání zásilek…). Hledejte cestu, jak mu pomoci a jak s ním více trávit času. Pokud se jedná o start-up, časem se zaběhne do kolejí, najde procesy a začne být více času. Pokud se jedná o klasický pracovní poměr… bude to horší, ale zkuste mu pomoci. I když chápu, že to takto z dlouhodobého hlediska nejde, ale až se překlene nejhorší období, zkuste si s ním znovu promluvit, aby s šéfem hodil řeč – že je to zodpovědný, pracovitý člověk, že by měl povýšit či dostat asistentku. Tím se snad dostane částečně i prostoru vám.
Někdy se ale stává, že i přes veškerou snahu jednoho partnera je pro druhého práce na prvním místě. Někdy to tak prostě je.
U některých lidí je práce kompenzací něčeho hlubšího. Ač si to málokdo přizná, pokud byl dotyčný v dětství opomíjen, nedoceněn a nebyl mu svěřen žádný úkol proto, že mu táta řekl, že na to nestačí, není se čemu divit, když našel uspokojení v práci, kde je oceňován, denně rozhoduje a je mu sdělováno, jak moc je pro firmu důležitý.
Najednou se perete s jeho dětským traumatem, které přetrvává mnohdy roky… Teď se mu konečně dostává pocitu naplnění a maximálního uspokojení, je důležitý, milovaný a má moc rozhodovat. Láska je pro něj také důležitá, ale uvědomit si to může až za nějaký čas. A pak je to jen na vás, jestli jste ochotna tohle období vydržet.
Někdy je však lepší, pokud jste psychicky jinde, prostě odejít. On si zaslouží to, čeho docílil, a časem si uvědomí, co ztratil, ale je dobré pochopit, že on si úspěch a potřebu důležitosti také zaslouží!
Pokud se Vám článek líbil, sdílejte a nebo si stáhněte část knihy zdarma, ať se dočtete více.
Vaše Zuzka
